Svaz Anonymních Alkoholiků

Inu týden s týdnem se sešel a akce, která se mezi členy roznesla kouřovými signály a jiným staromodními komunikačními kanály, vzala za své. Alfička jakožto zapadlá hernička v Mariánkách s domácím prostředím a tentokrát mrzutým výčepním Dejvem, zažila další svazové alkoholové opojení. Sešlo se nám tentokráte dosti a když začnu od největších alp, tak nechyběl náš plešatý kamarád Miki se slečnou, která se nedá jen tak lehce společensky zařadit do žádné z obecně známých skupin. Pro znalé to nebyl nikdo jiný než Catering nebo také majitelka psa olympiády. Dále nechyběl Lumír s drahou polovičkou Verčou a Pšontek s Markétkou. Ti štastnější z nás, kterým neměl do našeho chlastání kdo kecat jsem byl já osobně, Štepa a Bonfire… Cílem téhle schůzky nebylo jen zabití pátečního večera s dobrými přáteli, ale také probrání stanov. Mikimu se podařil husarský kousek, který málokomu. Než jsme se přivítali a začli něco probírat, on už byl neschopný. Ve stupnici se nedostal daleko, ale vysokoškolskému studentovi v pátek večer po pár pivech mozek vypíná a znám to i z vlastní zkušenosti. Na chvilku nás přišla obšťastnit i jedna z našich princezen Bajulka a přitáhla sebou i svého Šméčka. Šméčko bylo odjakživa stydlivé dítě a nechtělo se mu do hlavní světničky našeho oblíbeného lokálu, ale po intervenci povolil a dal si také panáka. Bohužel než se stačili rozkoukat zmizeli v útrobáh modrého vlaku. Okolo 11té jsem musel pádit na Stodolu, kde jsme se asi za hodinu přidali k Dendymu a jeho vietnamskému kamarádovi z Yakuzy Namovi. Pak naše cesty byli ruznorodé, ale jedno je jisté! Dobře vám tak, že jste tam nebyli! Kep